Kalendář

<< Prosinec 2018 >>
Po Út St Čt So Ne
          1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31            


Bike Klub Domažlice


Český pohár v Krupce

Tak sice s týdenním zpožděním, ale přece jsem konečně našel chvilku času na napsání pár řádků o prvním pohárovém závodu.


Takže jak jste si jistě všimli, letošní 1. závod se jel v Krupce u Teplic (180km od nás). O Krupce vím jen to že je tam snad 4km dlouhá trať s 10ti metrovým posílákem, nějaká specielní lanovka a má celej víkend chcát, čemuž při pohledu z okna vše nasvědčuje. Trochu mi dělá hlavu že nemám spajky, ale co, Timberwolfy podrží všude, tak aspoň pakuju spoustu hadrů na převlečení.

V sobotu v 6:30 balím všechno do fáva a vyrážím do Meclova k Přémovy, kde všechno nakládáme do jeho vw šafrána, v Tejně nabíráme Martina a Tondu „Šulínky“ - Martinovi se z postele moc nechce protože před chvilkou dorazil z párty, ale za pomoci jeho maminky vše nakládáme a hurá směr Plzeň – Žatec – Most – Teplice – Krupka. Čím více se blížíme k místu činu, tím je tepleji a tím víc pálí slunce – supr! Spajky netřeba :) ..Po příjezdu do městečka Krupka se ptáme na ubytování – všude plno, no nic, takže nocleh dáme na pankáče, radši jedem najít lanovku, už je po poledni, tak ať se ještě trochu svezem. Během 5ti minut jsme na místě – vybalujem a jde se na věc. Ve frontě na vlek potkáváme Máru s Babušákem, kteří zrovna absolvovali 1. jízdu, kulí oči a říkaj cosi o masakrech a nesmyslech – trochu nervózním, oditej do tílka a kraťáků přijedu asi odřenej... Neubývající fronta pomalu mizí a jdem na řadu – lanovka je opravdu technická lahůdka, je asi z roku 1940 a je prej nejdelší svýho druhu ve střední evropě, hmmm.. Je nekonečná!! Přehoupnete první kopec, pak se jede kus z kopce, pak zas do krpálu, z kopce.. všechno vrže a skřípe.... Po adrenalinový půlhodince už v dáli vidím horní stanici, no hurá! Čekám na ostatní a vyrážíme hledat start, kterej je asi další kilák vzdálenej, naštěstí nedá moc námahy dostat se tam... Tak nějak vyrážíme vzhůru dolů očíhnout terén. Asi po 100metrech ho očíhávám pěkně zblízka hlavou o zem – trať je plná překvapení – dropy na placku pařezy kořeny kameny skalky točky..... Celou trať vám nepopíšu, je dost dlouhá a najet a zapamatovat si jí by stálo aspoň týden tréninku. Cestou dolů opouštím kolo ještě asi 5x, z toho jednou v pěknejch kulích letím po hlavě do křovisek a čekám o co se zastavím, po několika metrech přistávám do měka na okraj takový meze ze který se kutálím o kus níž – plivu listí a hledám kolo. Všechno oka tak pokračuju dolů, říkám si opatrně vole jenomže pak příde nějaká rovinka tak pouštím no a hned příde nějaký překvápko a letím :D Klukům to jde podobně (Tonda kterej má bajka 14 dní nechápe nic :D)

...No po nějaký půlhodině se úspěšně dostáváme do cíle a já si uvědomuju jak neumím jezdit... Pivo osvěží a jdem na to znovu. Potkáváme poběžovickýho Kuňase, kterej zrovna dorazil, tak kecáme a jedem všichni nahoru (teda až po půlhodině, lanovka totiž jezdí v půlhodinovejch intervalech). Teda je to hroznej proces dostat se nahoru. Závodníci se vozej autama, to je znatelně rychlejší, když se jede lanem tak celej proces čekání vyjetí a sjetí vyjde tak na hodinu a půl když to dobře jde... Stíháme proto do večera ještě 4 jízdy, snažím se hlavně nepadat, moc mi to nejde. Poslední jízdu dáváme pohodičku s Márou a s Babušákem, skoro nikdo už nejezdí, tak zastavujem, okukujem ty mordory na trati a sjíždíme po sekcích, což si náramně užívám, protože mám pak i dole dost sil a kolo řídím já a ne obráceně (děsím se představy dát to vkuse při závodě). Po dojetí dolů už v depu panuje pohodová podvečerní atmosféra, dávám kolu drobnou údržbu a pak všechny kola cpeme do Kuňasovo Cadyny (potuluje se tu spoustu pochybnejch černochů, bajky musí bejt v bezpečí) převlíkáme se do civilu a de se na pivo! Dáváme jich několik – žízeň hrozná a typ ze stánku zavírá, tak točí každýmu do foroty a pak nezbejvá nic jinýho než navštívit místní hospodu. Ta naštěstí není daleko, tak u baru dáváme nějaký to pivko a kolem jedný ráno jdem do hajan. Přéma s Tondou spí v šafránu a na mě a Šuldu zbyl dvoulůžkový stan. Zjišťuju že sem nechal karimatku doma, ale mě to nevadí, protože Červ mi naučil bejt na sebe tvrdej, tak ulehám na štěrkový podklad a pokojně spím. V noci to do stanu prej narval někdo na kole a málem zabil Šuldu, tak mu dal pár výchovných přes celtu a spal dál :D

Ráno vstáváme v 7, nechce se ale nedá se nic dělat! Čumím jak máme polámanej stan a nechápu niic.. Je dost zataženo, snad vydrží sucho, jinak můžu rovnou sepsat závěť a dopis na rozloučenou :D Dáváme jednu jízdu (vůbec to nejde – komplex ztuhlex) a pak šup do fronty na registraci, vůbec to neubíhá, registrátoři to hrozně zdržujou... Po nějaký hodince konečně dostáváme číslo (jen my závodníci – já, Šulda a Kuňas). Rychle jedem nahoru na povinnej tréning, tam si nás odškrtávaj, šup dolů a já už chvátám zpátky nahoru, protože podle rozpisu startuju do semifinálovýho kola hned jako druhej. Na startu by se atmosféra dala doslova krájet (ty piva předchozí noc jsou cejtit všude :D) Hardtailisti už jsou všichni nastoupený až na jednoho – nedorazil typ co měl startovat přede mnou – super, startuju úplně první! Dávám kolo do kleští, srdce buší – pip pip pip pip pííííp! A jeď vole říám si :D

Snažím se nespadnout takže jedu šnečí tempo, někde v půlce už to moc nedržím ale šoupu to dál... no a asi 300m před cílem to beru do takový pravý zatáčky pod kterou se vybrzdila hrozná roleta – vlítnu do ní, řídítka se zavíraj a já letím po tlamě kamsi za mlíko.. vstávám, jdu pro kolo – hadice jsou snad zauzlovaný nebo co, cedulka utržená... hmm, seru na to! Kempím u tratě a koukám jak to jde ostatním, potkávám Fícu staršího, tak chvilku kecáme, říká mi že sem vůl že sem nedojel, ale mě je to jedno, protože se stejnak počítá čas jen z finálový jízdy... jdu pomalu při trati dolů. U cíle vidím jak dojíždí Šulda v slušným tempu, hmm dobře on! Chvíli po něm došoupává Kuňas – má asi zlomenej střed či co, snad to spraví na fajnl!

Dole dávám pivko a pomalu se Šuldou vyrážíme hore, času máme dost, ale lepší dříve nežli později. Na startu čekáme asi hodinu, tentokrát nejedu první, protože předemnou jedou „předjezdci“ - kluci co nestihli dorazit včas na start, je jich asi 5. Du nařadu hned po nich, za tu dobu jsem pěkně vytuh, no to bude jízda... 5-4-3-2-1-jeď! Kleště pouští kolo a já do toho dupu, daří se mi projet to celkem bez zámrdů, ale někde v půlce v jedný z kamenitých pasáží letím opět přes řídla, hned to sbírám, rozmotávám a jedu dál, celkem to jde, ale dole už to opravdu nedržím, tak pouštím brzdy a ze všech sil se držím řídítek, který mám stejně co dělat udržet – projíždím cílem docela no control ale projíždím.... uff!

No s tim pádem blbým mám čas 5:19 – fuj :D což stačilo na 10. místo ze 13. HT... no nic, sem celej a nějak se přeci začít musí ne? Šulda to bohužel nedojel, byly nějaký rakve po cestě, no a Kuňas? Kuňas přátelé někde vyšmelil střed a s časem 4:03 si ve fullech zajel 19. flek!! Respect chlape!!!

Jinak to celý to vyhrál Matěj Charvát, fully zajel nejlíp Luďan Šubert, hardtaily samozřejmě Zdenda „Henďa“ Hendrich, v juniorech si vedl nejlíp Petr Třešňák, v mastrech zajel zlato Miroslav Křížek a nejrychlejší žena nese jméno Helena Kurandová.

 

Pak už jen balení a cesta domů....


Tak tolik asi k mý premiéře na poháru, byla to supr akce a každá sekunda byla skvělej zážitek. Trať byla výborná, ale víc bych si jí užil mimo závody. Na tom kopci se motá spoustu luxusních trailů, někdy tam musíme zajet na víkend pojezdit.


Supr galerka Jindry Čermáka tu: http://www.skocice.net/krupka_2010/index.html

Kompletní výsledky tu: http://www.poharmtb.cz/download.php?list.67


CanaLL


Detail [›]
-
Detail [›]
-
Detail [›]
-
Detail [›]
-
Detail [›]
-
Detail [›]
-
Detail [›]
-
Detail [›]
-
Detail [›]
-
Detail [›]
-

Přidat příspěvek

Příspěvky

Dosud nikdo nepřidal žádný příspěvek.