Kalendář

<< Září 2018 >>
Po Út St Čt So Ne
          1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30


Bike Klub Domažlice


Co by měl vědět každý správný Rypák

Tak tady je trocha přírodopisu, protože na náš symbol můžeme být právem hrdí, přijde vhod trocha zajímavosti o tomto zvířátku.

 

Je to jedno z nejznámějších a zároveň nejméně známých zvířat, lidé se domnívají, že je to nečistý, opovrženíhodný tvor.

Jenže to je úplně špatně, prasata jsou ve skutečnosti stejně čistotná jako všichni ostatní savci. Jsou to neuvěřitelně inteligentní tvorové, obětavé matky, statečně bránící své pruhované dětičky před několikanásobně silnějším nepřítelem, věrní mazlíčkové a přátelé, jsou-li vychováni člověkem, a zajímavá zvířata, která mají s lidmi překvapivě mnoho společného. Stejně jako člověk jsou všežravci, mají podobný trávicí systém, pochutnávají si na podobných lahůdkách a ani jejich chrup není příliš odlišný. Jejich tkáně se těm lidským dokonce podobají natolik, že je v určitých případech lze využít při transplantacích kůže.

 

K divokým prasatům mají lidé od pradávna rozporuplný vztah. Na jednu stranu se jich obávali, současně je však uctívali. Divoká prasata jsou rychlá, silná a statečná a to jsou vlastnosti, jakých si člověk odjakživa vážil. Není náhodou, že divočáci vstoupili do různých bájí a pověstí a hrají významnou roli v mytologii mnoha národů. Severské národy uctívají divokého kance jako symbol plodnosti a bůh Frey jezdil na zlatém kanci rychlejším než nejrychlejší kůň. Bájný zlatý kanec Gullinbursti ovšem nebyl zrozen ze živé bachyně, byl stvořen ve stejné dílně jako další atributy velkých severských bohů - Odinovo kopí a Thorovo kladivo.

Na východě je kanec jedním z nejsilnějších znamení čínského či japonského zvěrokruhu a také indický bůh Višna si zvolil toto zvíře za jedno ze svých převtělení. Významnou roli hrála prasata i ve střední Evropě. U nás byl divoký kanec průvodcem čáky byl výsadou šlechty, mnohé šlechtické rody pak měly kančí hlavu nebo alespoň kly ve svém erbu. Udatný Bivoj, který přemohl kance holýma rukama a živého ho přinesl na knížecí dvůr, je jedním z nejznámějších národních hrdinů naší minulosti. Existují však i negativní pověry - někteří lidé např. věří ve spojení prasat s ďáblem - k této domněnce je vede zakroucený prasečí ocásek.

 

Prase divoké (Sus scrofa), jak zní správné jméno tohoto živočišného druhu, je jedním z nejhojnějších velkých zvířat naší a vůbec středoevropské přírody. Žije u nás prakticky všude - od podmáčených lužních lesů až po pahorkatiny a zalesněné horské oblasti. Potkat však divočáka či prasečí rodinku v přírodě není ani v oblastech, kde jsou prasata přemnožená, snadné. Za dlouhé roky pronásledování a střílení se totiž tato inteligentní a přizpůsobivá zvířata naučila člověku vyhýbat. A tak se, přes svou velikost a skutečnost, že jde v podstatě o denní zvířata, v přírodě pohybují neuvěřitelně utajeně. Tam, kde jsou intenzivně lovena, dokonce změnila prasata své zvyky: přes den odpočívají a úkryty opouštějí až za tmy, nebo se nenápadně přesunují ve stínu houštin a hustého lesa. Jejich inteligence a předvídavost jsou neuvěřitelné. Když musejí za měsíčního svitu překonat otevřenou mýtinu, na jejímž okraji stojí posed, o kterém divočáci moc dobře vědí, že na něm může sedět smrtelně nebezpečný střelec, přeběhnou ji tryskem, takže nahoře sedící lovec zaznamená jen rychle se míhající stíny.

Dokonce prý existují tak vychytralé bachyně - vůdkyně tlupy (v prasečí tlupě panuje přísný matriarchát), které, než dovolí svým svěřencům vstoupit do otevřeného prostoru či na pole se zrajícím obilím, pečlivě očuchají spodní příčku posedu, aby se ujistily, že je "vzduch čistý".

 

Strach lidí z divokých prasat vzbuzují různé tradované historky a příhody. Každý někdy viděl komický obrázek hajného odhazujícího pušku a šplhajícího na strom před rozběsněným kancem. Jenže kanec, není-li postřelen, nemá důvod na myslivce útočit. Také bachyně se se svým pruhovaným potomstvem člověku zdaleka vyhne. A protože se tyto příběhy vyprávějí mezi lovci již po celá staletí, je zřejmé, že vznikaly v dobách, kdy proti dvou- až třímetrákovému praseti stál člověk ozbrojený pouhou kuší, lukem a šípem nebo jen oštěpem.... Tenkrát byl divoký kanec člověku opravdu důstojným a nebezpečným soupeřem.

 Tak co je to zajímavé? Určitě ano. Kdo to dočetl až sem, je teď určitě o něco chytřejší a to to nám jde především, chceme mít chytré a vzdělané Rypáky!!

 

 

 

 

Přidat příspěvek

Příspěvky

óóó
radojc | 11. 2. 2008 (23.04)
Woe, gdo to sem dal íčko?
Slušná prácička!
RYPÁCI FORÉVR !

Re: Re: Re: lol tož to je dobré no toto
TátaVolin | 11. 2. 2008 (20.11)
Hehe, my se čertů bojíme!!

Re: Re: lol tož to je dobré no toto
Ali | 11. 2. 2008 (18.47)
ahaha .... já svině bejt neumim ..hehehehehehehe já umim bejt pouze SATAN !!!

Re: lol tož to je dobré no toto
TátaVolin | 9. 2. 2008 (18.12)
My jsme tady svině všichni! To jsi nepoznal?? :) Ale na nejhlavnější svini pořád čekáme, nechceš k nám vstoupit do klanu? :))

lol tož to je dobré no toto
Ali | 9. 2. 2008 (11.59)
helle a kdo je u vás teda ta nejhlavnější svině co očuchává posedy .... hehehehhe

hrdost
hanz | 8. 2. 2008 (21.45)
su rád, že su Rypák, jak sviňa

Škola pro mladé rypáky
hzero | 7. 2. 2008 (20.15)
Pane profesore a kdy bude nějaká prověrka?